DOBRMAN & BRITSKÉ KOČKY

Top list

HALIT PAŠA CATTERY

Historie plemene

 

Dobrman získal své jméno po panu Karl Fridrichu Louisi Dobermannovi, jemuž se obecně přisuzuje

hlavní podíl na vzniku tohoto plemene a ačkoli je tu celá řada dalších osob, které hrály významnou úlohu v počátcích jeho vývoje, on je ten, jehož jméno nové plemeno nese.

 

O panu Dobermannovi se ví, že se narodil v roce 1823 a pracoval jako pohodný, výběrčí daní a obecní strážník v durynském městě Apolda v Německu. Protože byl pan Dobermann kvůli své práci často na cestách, patrně zde si uvědomil důležitost a potřebu schopného psa – průvodce, který by ho spolehlivě ochránil před případnými útočníky.

 

I když je dobrman poměrně moderní plemeno, přesto se ví dost málo o tom, jaká plemena jeho zakladatel ve svém šlechtitelském programu použil, protože si o svém chovu nevedl vůbec žádné zázmany. Je však obecně známo, že se rozhodl vyšlechtit nejdokonalejšího strážního psa a obranáře, jaký kdy existoval.

Soudí se, že začal chovat s německým pinčem, který byl tenkrát docela běžným plemenem. Dále zřejmě použil i „řeznického psa“, patrně předchůdce dnešního rotvajlera, který byl tehdy poměrně prošlechtěným plemenem a starý typ hladkosrstého německého ovčáka s kráceným ocasem (toto plemeno není totožné se současným německým ovčákem). Obě výše zmíněná plemena totiž Dobermann vlastnil. O ostatních plemenech je možno diskutovat, ale jistě pan Dobermann také použil některé psy, které odchytil a z nich prý vybíral ty nejostřejší a dále se také pravděpodobně uplatnil i výmarský ohař, německý krátkosrstý ohař, maďarská vizsla a manchesterský teriér. Právě tento pes předal novému plemeni černou barvu s pálením, dnes pro dobrmany charakteristickou. Uplatnila se bezpochyby i další plemena, použitá v počátcích chovu, kdy převládala snaha o stálé zlepšování. Jedním z takto využitých psů byl v roce 1908 greyhound, jehož vliv je stále patrný.

 

Z původně použitých plemen získal pan Dobermann v 70.letech 19.století dobermanského pinče. Získal tak svoje plemeno, tzn. služební psy, kteří byli nejen ostražití, ale pracovali i jako ochránci dvora a domu. Často se používali také jako psi hlídací a četničtí. Jejich časté používání v četnických službách tehdy vedlo k přezdívce „četničtí psi“. Pro uvedené přednosti byli dobrmani už na přelomu století oficiálně uznáni jako policejní plemeno. Dobrmani byli také používání k lovu a to škodné zvěře.

 

Chovatelským produktům pana Dobermanna se říkalo nejdřívě baruchové, později Dobermannovi psi nebo dobrmanští psi a byli to psi ještě dosti hrubí, syroví a nedostatečně prošlechtění.

 

Výstavbu plemene završil pan Otto Göller, který měl doma neustále na 80 psů. Skupoval dobrmanské psi a uskutečňoval velmi cílevědomý výběrový chov. Plemeno progagoval všemi prostředky. Odchovy prodával na všechny strany, mnoho psů prodal i do Ameriky. Plemeno přivedl na nejvyšší stupeň dokonalosti, jeho působení má pro vývoj a rozvoj plemene zásadní význam.

 

Mezi další pionýrské chovatele patří Goswin Tischler, majitel chovatelské stanice Grönland a Gustav Kounhollz, majitel chovatelské stanice Alan Athen.

 

K prvnímu zapsání dobrmana do plemenné knihy došlo v roce 1893 a tito psi se stali velice rychle populárními pod oficiálním pojmenováním "dobrmanský pinč", které dostali v roce 1899. Téhož roku ustavil Otto Goeller, který po smrti pana L. Dobermanna hrál rozhodující úlohu ve šlechtění plemene, německý klub chovatelů dobrmanů. Plemenný standard byl formulován a přijat v roce 1900.

 

Dobrmanští psi, vzniklí ze záhadné směsi psů, nevzbuzovali na počátku mnoho důvěry. Proto je tím více třeba obdivovat se tomu, jak krásný se ukázal konečný výsledek. Rozhodně lze těžko uvěřit tomu, že vznikl z takové všehochuti plemen, jak se tvrdí.

 

Chov dobrmanů je zaměřen na chov středně velkých, silných a svalnatých psů, kteří vykazují přes určitou robustnost eleganci a ušlechtilé linie.

 

Dobrman je pes mimořádně vhodný jako pes doprovodný, obranný nebo služební, stejně jako pes rodinný.

TOPlist